Otevřený dopis ředitelům zoologických zahrad sdružených v EAZA

Vážení kolegové! 

Snažíme se našim zvířatům poskytovat ty nejlepší podmínky.
Budujeme nové expozice a pavilony.
Připravujeme vzdělávací programy.
Usilujeme o záchranu ohrožených druhů.
Jsme vděčni za každého návštěvníka.
Vzájemně spolupracujeme a vycházíme si vstříc.
Děláme každý pro svou zoologickou zahradu to nejlepší, co dokážeme. Snažíme se naplňovat její poslání a současně přinášet milionům lidí radost i poučení.

A pak přijde katastrofa. Například povodeň. Ale i když velká voda všechno zničí, máme jednu jistotu: Přízeň veřejnosti a její podporu. Díky ní vždy povstaneme z trosek a z bahna a můžeme jít dál.

Dokážeme čelit jakékoli katastrofě, pokud si dokážeme zachovat přízeň a důvěru veřejnosti. A ty jsou nyní ohroženy.

Paradoxně jsou ohroženy nikoli nějakým vnějším faktorem, ale kolegy z naší komunity. Kroky, které učinilo vedení Zoo Kodaň, jsou pro nás nebezpečnější, než jakákoli povodeň.

Ano, musíme k managementu populací v lidské péči přistupovat racionálně. Racionálně však neznamená bezcitně a bez empatie.

Nedovolil bych si zpochybnit oprávněnost utracení žirafího samce Maria a otázku, zda by se pro něj nenašlo vhodné umístění v jiném zařízení mimo EAZA, jsem ponechával a nadále ponechám otevřenou.

Pokládám však za chybu, že navzdory předchozím protestům veřejnosti byl Marius rozporcován za přítomnosti kamer a fotoaparátů. V Dánsku by to snad nevyvolalo přehnané emoce, ale žijeme ve světě, kde se většina z nás ví o událostech na druhé straně planety víc, než o dění ve vedlejší kanceláři. A ujišťuji Vás, že v našem kulturním kontextu záběry z Kodaně vyvolaly ohromné pobouření a vedly ke zpochybnění role zoologických zahrad.

Ale globální ohlas jako by vedení Zoo Kodaň neslyšelo. Zanedlouho utratilo čtyři lvy. Byl to pro mne šok.

První, co se mi vybavilo, byla slova z Exupéryho Malého prince: „Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ A Zoo Kodaň se v mém vidění zachovala nezodpovědně nejen ke lvům, ale k celé komunitě zoologických zahrad. Maří naše úsilí i úsilí našich předchůdců. Staví nás do pozice necitelných technokratů, kteří v sobě nemají žádnou lidskost. Mnozí, dokonce snad většina z nás by podobně nepostupovala, ale sotvakdo nám to teď bude věřit.

Zoo Kodaň se zřekla zodpovědnosti za jedince a argumentuje prospěchem pro populace. Vybití čtyř lvů jsem však nebyl, nejsem a nebudu ochoten ani schopen hájit.

Doufal jsem, že tím špatné zprávy končí a že jako po povodni odklízíme bahno, začneme s nápravou škod. Dlouhodobou, trpělivou a s nejistým výsledkem. Důvěra se snadno ztratí, ale přetěžce znovu nabývá. Kriticky ohroženo je vše, co děláme, a ztráty budou nedozírné. I ty finanční. Projeví se ve všech oblastech, včetně našich in situ aktivit.

Zjišťoval jsem rozsah škod – a pak jsem se dozvěděl, že kolegové ze ZOO Dvůr Králové v uplynulých měsících poptávali lvy v ostatních zoologických zahradách, včetně té kodaňské. Dokonce hned dvakrát. Z Kodaně jim však ani neodpověděli. To byla nejhorší ze všech zpráv.

Pochopím, že někdy není jiná cesta, než zvíře utratit. Měla by to však být ta poslední možnost. A přinejmenším v případě lvů tomu tak nebylo.

Vážení kolegové,

valí se přes nás povodeň. Škodám, ohromným škodám, se nevyhneme, ale až se velká voda přežene, měli bychom dokázat vstát a pustit se do nápravy škod. A to nepůjde bez toho, že naše organizace bude přistupovat k řešení problémů nikoli pouze s chladnou technokratickou racionalitou, ale také s lidskostí, city a empatií. Jinými slovy, jsem přesvědčen, že EAZA musí revidovat některé své postoje - zejména citlivěji přistupovat k problematice euthanasie, otevřít se spolupráci s nečlenskými chovatelskými zařízeními a lépe vnímat názory i obavy nejširší veřejnosti - a přimět všechny členské zoo k jejich respektování.

Věřím, že s vědomím všech kulturních i ekonomických odlišností dokážeme přicházející povodeň přestát a že společně vkročíme do další etapy vzájemné spolupráce.

S mnoha pozdravy

Miroslav Bobek
ředitel Zoo Praha, Česká republika