Nesmrtelná želva

Jonathan

Jonathan je samec želvy obrovské a podobně jako kdysi Napoleon žije ve vyhnanství na Svaté Heleně. Na rozdíl od velkého Korsičana mu však pobyt na ostrově uprostřed Atlantiku celkem svědčí, i když je patrné, že se jeho dny již chýlí ke konci, a místní obyvatelé se chystají vybírat na jeho bronzovou sochu.

Zprávy o mimořádně starých želvách mě vždycky zaujmou, ale současně ve mně vzbudí ostražitost, byť o nich informuje třebas i slavná BBC. Nejsem žádný pamětník, ale vzpomněl bych si na pěknou řádku prastarých želv, které už byly prohlášeny za nejstarší živočichy. Svého času jsem psal o želvím samci Adwaitovi, který měl v Kalkatě zahynout ve věku 256 let; ze Seychel ho tam prý v polovině 18. století dovezl generál Clive. Problém s Adwaitou ovšem spočíval v tom, že v jeho životopise zely ohromné mezery, během nichž původní Cliveův Adwaita mohl uhynout a být nahrazen jiným želvím samcem.

Podobný problém se objevuje snad u všech želvích Metuzalémů. Kolegyně Nataša Velenská tomu říká „syndrom nesmrtelných andulek“. Leckdo vám bude tvrdit, že jeho andulka se dožila neuvěřitelně vysokého věku. Netuší ovšem, že zatímco byl na prázdninách u babičky, rodiče jeho miláčka, skonavšího na sešlost věkem, nahradili jinou, podobně zbarvenou andulkou.

U Jonathana navíc není známo ani to, kdy a jak se na Svatou Helenu dostal, a jeho věk je dovozován pouze na základě starých fotografií. Jednu z nich, spolu se současnými fotografiemi, zveřejnila i BBC. Když si však tyto snímky prohlédl náš kurátor chovu plazů Petr Velenský, konstatoval, že by na nich mohli být dva různí jedinci. A poněvadž již dříve historik Nick Thorpe upozornil na skutečnost, že mladší želvy byly na Svaté Heleně pojmenovávány po svých předchůdcích, ponořil se Petr do zkoumání všech dostupných fotografií Jonathana. Jeho první dojem se potvrdil. V uspořádání štítků na krunýři Jonathana fotografovaného kolem roku 1900 a Jonathana současného je patrný rozdíl.

Jonathanův věk je tedy velice sporný; koneckonců, i BBC se někdy utne. Historka je to ale pěkná!

 Psáno pro Deníky VLP