Oblovka

Oblovka rezavá, foto: Grzegorz Polak

Řekomyš africká je mohutný hlodavec; vážit může až téměř deset kilogramů.

Oblovky patří k největším suchozemským plžům; některé druhy mívají ulitu dlouhou až třicet centimetrů.

Oba tito diametrálně odlišní živočichové jsou některými ochránci přírody považováni za významnou naději pro mizející faunu středoafrických pralesů. Lze je totiž relativně snadno chovat na maso, a mohly by tak alespoň částečně nahradit bushmeat (maso divokých zvířat), který s oblibou konzumují místní obyvatelé. Snížená spotřeba bushmeatu by znamenala méně upytlačených zoborožců, luskounů či goril.

Ano, když jsme vybírali, jaká zvířata začít chovat v kamerunském Somalomo, měl jsem dva favority, ale zpočátku jsem lobboval především za oblovku. Ta bude pro školáky z tamního ekoklubu ideální! A nemusela by to být zrovna největší oblovka velká nebo nejznámější oblovka žravá, ale raději nějaký místní kamerunský druh. Narazil jsem však na námitky.

„To vážně chceš, aby naše děti chovaly tyhle šneky?“

Kolegyně Hanka Geroldová to vyslovila s patrným odporem.

„A proč ne? Na rozdíl od řekomyší je oblovky určitě nepokoušou. U nás je lidé mívají jako domácí mazlíčky.“

Otevřel jsem v telefonu první článek, který se mi namanul. Jistý pan Kratochvíl v něm nadšeně líčil: „Svého prvního šneka jsem dostal k narozeninám a hned se mi zalíbil. Zatím mám dva a plánuji si pořídit další. Baví mě sledovat je, jak chroustají okurku nebo po sobě lezou. Někdy je vypustím ven z terária a nechám je lézt i po klávesnici.“

Oblovka tak prozatím zůstala ve hře. Ale věděl jsem, že ne nadlouho. Nešlo nám přece o to zavést v Somalomo chov domácích mazlíčků, nýbrž jatečných zvířat. A oblovky se sice leckde jedí, dokonce i v některých částech Kamerunu, ale bohužel nikoli v oblasti Dja.

Když Hanka vznesla námitku, že ani děti, ani nikdo jiný v Somalomo nebude chtít oblovky konzumovat, byl jsem již připraven.

„Z ekoklubu je přece budeme odebírat pro naši základnu! Uvidíš, že za chvíli z nich bude všeobecně uznávaná lahůdka.“

A vytáhl jsem recepty, které jsem si nechal poslat z Prahy.

„Recept č. 1: Šnečí steaky na bylinkovém másle. Na 1 porci potřebujeme 4 velké nebo 8 menších oblovek, bylinkové máslo, bílé víno, tymián, bazalka, česnek, sůl. Postup: Dáme vařit trochu vody, kterou osolíme, přidáme víno, česnek a bylinky a jakmile začne vřít, přidáme předvařená šnečí tělíčka. Povaříme cca 15 minut pod pokličkou a mezitím zapneme troubu na funkci gril a 180°. Pak přijdou na řadu vymyté ulity; uvařené šnečky do nich vložíme, uzavřeme kolečky bylinkového másla a dáme krátce zapéct do trouby.

Recept č. 2: Středomořští šneci…“

Když jsem začal číst druhý recept, zavládla shoda, že se v Somalomo pokusíme zavést chov řekomyší. Hanka se dokonce přihlásila, že se tohoto projektu ujme.

Přesto se myšlenky na oblovky pořád nechci úplně vzdát a uvažuji o tom, že si nějaké pořídím alespoň tady, v Praze. Dám je pak Hance i ostatním ochutnat - pokud se z nich ovšem nestanou domácí mazlíčci, kteří se budou chodit venčit na klávesnici mého počítače.

Psáno pro Deníky VLP