Pohledem ředitele

Babička mi říkávala, ať dávám pozor, jestli v trsu banánů není pavouk nebo jiná nebezpečná havěť. Odehrávalo se to vždycky před Vánoci, protože jindy banány nebyly, a jako malý jsem tyhle rady bral hodně vážně, zatímco později jsem se nad nimi jen usmíval. Během adventu si však na ně tu a tam vzpomenu dodneška.

Je jenom jedna těžší otázka, než které ze zvířat v zoo mám nejraději. Ta úplně nejtěžší zní: Které z vašich zvířat je nejcennější?

Neměl jsem pravdu, když jsem ochránci přírody Manfredovi nevěřil. Deset let jsem pochyboval, že jeho snaha zavést na hranicích biosférické rezervace Dja v Kamerunu pěstování kakaovníku přinese výsledek. Dlužím mu omluvu. „Plantáž“, kterou mi ukázal, mě usvědčila z omylu. Kakaovníky jsou...

Zhruba za tři neděle se našimi ulicemi začnou rozléhat výbuchy, jako by tu Sergej Bondarčuk natáčel velkofilm o obléhání Stalingradu.

Když budete mít štěstí a v našem pavilonu Indonéská džungle uslyšíte hlasy, které by stejně dobře mohly patřit hmyzu jako ptákům, nemusí jít o reprodukovanou nahrávku dotvářející atmosféru pralesa.

Na nohu mi stoupnul slon. Co stoupnul, dupnul!

To se nám to v posledních pár dnech zase pěkně sešlo.

Když doma přepnu na nějaký pořad s celebritami, moje žena obvykle nevychází z údivu a ani se nepokouší odhadnout, odkud by je měla znát. Seriál? Muzikál? Sport?

Slavný satirický román Gabriela Chevalliera Zvonokosy se odehrává ve Francii dvacátých let minulého století. Jako by však byl opsán z dění v současné pražské Troji.