Pohledem ředitele

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha, foto: Petr Velenský, Zoo Praha
Pohledem ředitele

Před dvaceti lety jsme byli na cestě za čápy s batůžky. Krok za krokem jsme přes celou západní Evropu a severozápadní Afriku až k senegalsko-maliské hranici sledovali čápici Kristýnu. Poté jsme se ještě do Čadu vypravili za Viktorem.

Tyto fotografie jsme z Kamerunu dostali už před čtvrt rokem a od té doby jsem váhal, zda je zveřejnit. Při pohledu na ně musí snad každého obejít hrůza. Ledová, svírající hrůza. Zachycují haldu gorilího masa zabaveného pytlákům a jednoho ze strážců rezervace Dja, který ze země zvedá uříznutou gorilí paži.

Tři roky trvala jednání a přípravy. Ve středu dopoledne, shodou okolností na Den české státnosti, jsem z Gudžarátu konečně dostal zprávu, že je definitivně potvrzen čas odletu trojice lvů indických ze Zoo Sakkarbaug do Prahy. Oddechl jsem si – a současně se modlil, aby i jejich samotná přeprava...

Dlouho před vznikem zoologické zahrady existovala v Praze různá zařízení, ve kterých mohla veřejnost obdivovat divoká nebo exotická zvířata. Jedním z nich byl medvědinec v Jelením příkopě. Prezidentský medvědinec.

Dlouho jsme na něj čekali, to ano, ale nepředpokládali jsme, že by se mohlo narodit právě teď. Jeho příchod na svět nás všechny mile překvapil – a mne dvojnásob, protože jsem se zrovna vrátil z Asie. Jako by na mne počkalo. 

Mládě tapíra čabrakového!

Traduje se, že když někdy na přelomu 50. a 60. let odkryli dělníci v jedné pražské zahradě zpod nánosu listí a hlíny podivnou sochu se zvířecími rysy, úřady nevěděly, co s ní. Nabídly ji tedy zoologické zahradě.

Stále je co objevovat. I v zoo. Když jsem přírodovědce a fotografa Pavla Krásenského požádal, aby v naší zoo zdokumentoval život hmyzu, udělal jsem to s nadějí, že objeví něco zajímavého. Skutečnost ale předčila očekávání.

Stal jsem se sběratelem. Začal jsem sbírat pohlednice s exotickými zvířaty, vydané řekněme tak do roku 1950.

Měl jsem na to být připraven. Otec našeho lachtaního samečka se totiž jmenuje – podle mne úplně nepřípadně – Meloun. A když už jsem na to připraven nebyl, mělo mne varovat několikavteřinové zaváhání chovatelů poté, co jsem se jich zeptal, jak chtějí lachtaní mládě pojmenovat.

Nedávno proběhl Facebookem odkaz na článek, který popisuje, jak jistý David Martin z Bletchingly v Surrey nalezl během renovace svého krbu pozůstatky poštovního holuba z doby 2. světové války – a to včetně pouzdra se zakódovanou zprávou. Článek samozřejmě vyvolal údiv i uštěpačné poznámky na vrub...

Přihlášení k newsletteru