Za Sulejmanem do Brixenu

Hotel Elephant v Brixenu není toho jména jediný, ze všech nejvýrazněji je však svázán s putováním prvního slona, kterého mohli na vlastní oči spatřit obyvatelé střední Evropy. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Je ale jen jediný hotel, který jsem si opravdu přál navštívit. Nyní se mi to konečně podařilo. Tenhle článek nepíši nikde jinde než v brixenském hotelu Elephant.

Brixen v Jižním Tyrolsku je pro Čechy především místem, kde ve vyhnanství živořil Karel Havlíček Borovský. Ve skutečnosti první dva týdny po svém příjezdu do města, které bylo už po stovky let sídlem vlivných biskupů, bydlel právě v hotelu Elephant a později mu z něj donášeli jídlo. Při vší úctě k našemu klasikovi však můj zájem o tento hotel vyvolalo něco jiného. Ano, slon.

Věřte nebo ne, slon, po kterém je pojmenován hotel v Brixenu, se narodil patrně roku 1540 na dnešní Srí Lance. Ptáte se, co mohl mít společného s Brixenem?

Tento slon byl darem velvyslance někdejšího království Kotte portugalskému panovníkovi. Roku 1542 putoval lodí z míst, kde se dnes rozkládá srílanská metropole Kolombo, nejprve do města Goa v Indii a poté kolem celé Afriky do Lisabonu. Tam ho kottský velvyslanec předal královským manželům Janu III. Portugalskému a Kateřině Habsburské. Snad to byli oni, kdo mu začali říkat Sulejman (jméno se uvádí v různých podobách: Soliman, Suleiman, Süleyman, Salomão). Jeho putování však ani v Portugalsku ještě zdaleka nekončilo. Jan III. ho roku 1549 daroval svému vnukovi Karlovi Španělskému do Valladolidu. U něho Sulejman dlouho nezůstal; zanedlouho se ho ujal budoucí římský císař a český král Maxmilián II. Habsburský, který se rozhodl vzít ho do Vídně. Sulejman tak po svých absolvoval cestu do Barcelony, kde byl znovu naloděn a spolu s Maxmiliánem II., jeho manželkou a dvěma syny odplul do Janova. Tam přistál 12. listopadu 1551. Vzápětí následovala další pěší cesta, přerušená na dva týdny – od poloviny prosince 1551 do 2. ledna 1552 – v Brixenu, konkrétně v hostinci, který byl později pojmenován Elephant.

Divíte se mi, že jsem chtěl v hotelu Elephant přespat? Vždyť je to objekt spojený s neuvěřitelným příběhem! S příběhem, který stále žije.

Venkovní fasádu zdobí freska zachycující Sulejmána s mahuty, kterou nechal vyhotovit jejich tehdejší brixenský hostitel Andrä Posch. Uvnitř hotelu dýchá historie z každé cihly, z každého obrazu. Když vyjdu ze svého pokoje, ocitnu se v hale s olejomalbami korunovaných hlav, které v hotelu Elephant přespaly. Je mezi nimi například císař Josef II. Hned vedle se na ztmavlých dřevěných deskách nacházejí dlouhé seznamy panovníků a vysokých šlechticů, rovněž zdejších hostů. Mnozí z nich využívali služeb hotelu Elephant ve stejné době, jako v Brixenu pobýval Karel Havlíček Borovský.

Vraťme se však tři století před dobu, kdy Havlíček psal své Tyrolské elegie. Po dvou týdnech vánočního odpočinku v biskupském sídle Brixenu musel Sulejman 2. ledna 1552 pokračovat dál na sever. Jeho cesta přes Brennerský průsmyk, který leží ve výšce 1370 metrů nad mořem, pro něj bezpochyby znamenala nekonečné utrpení. Když jsme tímto průsmykem před několika hodinami projížděli, bylo mínus pět stupňů a sněžilo. A to je průběh zimy prozatím velice mírný...

Sulejman kupodivu mrazivé Alpy překonal a po další dlouhé cestě došel 6. března 1552 do Vídně. Jako první slon, kterého mohli na vlastní oči spatřit obyvatelé střední Evropy, se zapsal do historie a neuvěřitelný zájem, jenž vyvolával během svého putování a posléze i pobytu v rakouské metropoli, pak tuto jeho jedinečnost ještě podtrhl.

Bohužel již v prosinci 1553 Sulejman uhynul. Můžeme se jen domýšlet, jak velký podíl na jeho smrti měl zimní přechod Alp… Další slon, který také pocházel z království Kotte a v následujícím desetiletí rovněž směřoval ze Španělska do Rakouska, již putoval po jiné trase: lodí byl přepraven do nizozemského Zeelandu a do Vídně šel mnohem výhodnější cestou nížinami a pahorkatinami. Mimochodem, císař Maxmilián II. si tohoto slona na Masopust 1570 přivedl do Prahy – jenže to už je úplně jiný příběh, který sepíši jindy a jinde.

Sem, do Brixenu a do hotelu Elephant, jsem přijel jenom kvůli Sulejmanovi. Jako by tu i se svými mahuty pořád byl; jen čekám, kdy se odněkud ozve jeho zatroubení…