Pohledem ředitele

To ptáče mě zaujalo na první pohled. Jeho hnědé prachové peří kontrastovalo s holou, namodralou kůží na hlavě, s růžovým ozobím dravčího zobáku a jemně modrými linkami na očních víčkách. Nyní, když povyrostlo, už ztrácí svou roztomilost a začíná naplňovat mou představu plivníka známého ze...

.--. .-. .- --. ..- . / --.. --- --- / .-- --- ..- .-.. -.. / .-.. .. -.- . / - --- / .- -. -. --- ..- -. -.-. .
a tak dále.

Pandemii, která se z čínského „mokrého“ trhu s masem a zvířaty rozšíří do celého světa a paralyzuje ho, by naprostá většina lidí ještě před půl rokem považovala za nepravděpodobný děj katastrofického filmu. Ve skutečnosti se však něco podobného dalo čekat.

Prošel jsem otevřenými turnikety do prázdné zoo, ale hned jsem se zastavil a otočil se zpátky. Pak jsem z náhlého popudu vytáhl mobil a začal vstup do zavřené zoologické zahrady natáčet.

Zoo Praha je od 13. března uzavřena pro veřejnost. V této souvislosti pochopitelně dostáváme řadu dotazů. Na ty nejčastější jsem sepsal alespoň stručné odpovědi.

Škoda, že vás nemohu pozvat na neděli do zoo. Naše nejmladší slůně, dnes devítidenní samička, půjde poprvé ven. Když tedy bude příznivé počasí. Ale nedá se nic dělat, na vlastní oči ji bohužel nespatříte. A já jsem na tom skoro stejně jako vy; také mám o slůněti zprostředkované informace. Videa...

Trochu jsem váhal, jestli se dnes hodí psát o zavřené zoologické zahradě, ale tohle je koneckonců Zoopisník – a jak se opakovaně přesvědčuji, dost lidí zajímá, co se u nás teď děje.

Měl to být vrchol celého roku. Na sobotu 28. března jsme měli naplánováno otevření nové australské expozice nazvané Darwinův kráter a představení mnoha jejích jedinečných obyvatel. Samozřejmě v první řadě čtveřice ďáblů medvědovitých, těch „Belzebubových štěňat“, které jsme z Tasmánie...

Zrovna jsem se dočetl, že by o něm mohl vzniknout rovnou šestidílný televizní seriál. Seriál o hlídači parkoviště bristolské zoo. A divit se na tom lze snad leda faktu, že se této látky někdo nechopil už dávno.