Pohledem ředitele

V souvislosti s letošním 65. výročím příchodu první žirafy do Zoo Praha jsem na sociálních sítích připomněl drobnou noticku, která původně vyšla v Národní politice roku 1937. Stalo se tak již sedmnáct let předtím, než po dlouhé cestě z Keni dorazila v roce 1954 na nádraží...

Nedávno jsem zachytil zprávu, že po Gretě Thunbergové dostal druhové jméno gretae nově popsaný brouk z Keni. Žádný krasavec. Měří přibližně jeden milimetr a nemá ani oči, ani křídla. Autor pojmenování však ujišťuje, že bylo míněno jako pocta a není důvod mu nevěřit.

Samička supa mrchožravého Anna se v naší zoo vylíhla loni v červnu. V srpnu jsme ji pak spolu s dalším supím mládětem převezli do východních Rodop. Tam je bulharští ochránci přírody umístili do umělého hnízda na vysokém skalním útesu, aby si začala přivykat na život ve volnosti. Po třech týdnech...

Příjezd nového hrošího samce jsem o pár minut propásl. Když jsem přišel, už trucoval ponořený v bazénu v zázemí. Nejprve jsem tak viděl jenom obrys jeho těla, ale po chvíli čekání jsem zahlédl i svrchní část jeho hlavy; to když se nadechoval. A řeknu vám, je to drobeček. Jeho tlama, to je tlama...

Zdálo se mi, že naši zoo navštívil „otec“ českého přírodovědného názvosloví Jan Svatopluk Presl. V redingotu, s cylindrem na hlavě a se špacírkou v ruce se k hlavnímu vchodu přenesl z roku 1835. Už jsem ho tam čekal, v podpaží jeho knihu „Ssawectwo. Rukowět saustawná...

Dnes odpoledne slavnostně zahájíme výstavbu nového pavilonu goril Zoo Praha. Všem, kdo jste na něj přispěli či se o jeho výstavbu zasloužili jakýmkoli jiným způsobem, moc a moc děkujeme!

Při nekonečném putování jižní Gobi, kde jsme vybírali místo pro budoucí chovnou stanici divokých velbloudů, nám mongolský kolega Dovčin začal dávat hádanky. Tady je jedna z nich:

Před dvěma, třemi lety jsme skoro na každé mezinárodní konferenci dostávali nerezová brčka. Nejdřív jen samotná, pak v látkovém pytlíčku a s příslušenstvím – miniaturní vymývací štětkou. Postupně jsem jich nashromáždil celou sadu, nikdy jsem však žádné nepoužil.

Ne jednou, ale hned několikrát jsem v posledních dnech dostal otázku, který z papoušků v novém Rákosově pavilonu je můj nejoblíbenější. Odpovídám stále stejně: Vede u mne ara kobaltový neboli Learův. Není to jen proto, že je opravdu nádherný, zajímavý a nesmírně vzácný, ale také z toho důvodu,...