Pohledem ředitele

Před dvěma lety, těsně před druhým transportem koní Převalského do Mongolska, mě napadlo, že by bylo zajímavé zjistit, kdy přesně se do Zoo Praha dostali naši vůbec první převaláci Ali a Minka.

Cestou z Podtroseckých údolí na hrad Kost, kousek za vsí Dobšinou, jsem natrefil na lavičku se stolem. Přečetl jsem si nápis na jejím zvednutém sedáku – „Při odchodu sedák zvedni a zajisti, bude suchý pro ostatní! Díky!“ –, spustil ho, posadil se a začal si vybalovat oběd.

Chodil jsem se na něj podívat i dvakrát, třikrát denně a znovu a znovu ve mně probouzel úžas. Jako by přišel z jiného času a z jiného světa, bez hnutí spočíval na dně nádrže a drobnými očky bez víček hleděl do neznáma.

Půda protkaná norami hlodavců se mi probořila pod nohama. Kdysi v těchto místech přistávaly nákladní antonovy An-26, ale od té doby se hodně změnilo. Mimo jiné došlo k invazi hrabošů syslích do Chovdského ajmagu a ti improvizovanou přistávací plochu v polopoušti proděravěli jak ementál. Že by na ni...

Jindy by mi podobnou zprávu Petr neposílal. Ale tentokrát ano.

V sobotu otevřeme v pražské zoo nový, světově unikátní pavilon. Velemlokárium. Jeho obyvateli jsou již nějakou dobu velemloci čínští.

Se slovem zoo vždycky byla a dodnes je spousta potíží. Špatně se s ním zachází a v českém slovníku ční nejen osaměle, ale i poněkud nepatřičně. Přesto se ujalo.

Z Kamerunu nám Stéphane - v současnosti velitel protipytlácké jednotky strážců rezervace Dja - poslal další zásilku aktuálních fotografií. Zaváhal jsem, jestli je vůbec prohlížet. Věděl jsem, co uvidím: mrtvá zvířata, očouzené kusy masa, hořící přístřešky pytláků, zabavené zbraně a munici....

Znovu si prohlížím tu víc než sto let starou pohlednici. Gigantický slon, který je na ní zachycen, byl u příležitosti Jubilejní výstavy Obchodní a Živnostenské komory postaven na jaře roku 1908 na pražském Výstavišti a do restaurace ve svých útrobách lákal flamendry i spořádané rodinky.