Koronavirus v zoo? Snad obrat k lepšímu

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  13. 03. 2021


Když jsem minulou neděli přišel do návštěvnického prostoru pavilonu goril, Kamba se zrovna zvedla, kousek popošla, sebrala čerstvou větvičku a začala ji okusovat. Spadl mi kámen ze srdce. Znamenalo to, že je jí mnohem lépe než v předchozích dnech.

Kamba. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Kamba. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Před více než rokem, kdy se koronavirus teprve začínal šířit Evropou, jsme v pavilonu goril a na dalších místech přijali opatření, jež snižovala riziko přenosu nákazy na zvířata. Brzo se potvrdilo, že to byl správný krok. V newyorské Bronx Zoo byl covid-19 prokázán u lvů a tygrů, na které se přenesl z pozitivního chovatele. V průběhu času se podobný scénář zopakoval ještě na dalších místech, ale gorilám i dalším lidoopům jako by se v zoologických zahradách koronavirus vyhýbal – anebo se v nich dostatečně netestovalo. Zlom nastal letos v první polovině ledna, kdy covid-19 postihl skupinu goril v Safari Parku San Diego. Tato zpráva, stále masivnější šíření korovinaru v České republice a zvyšující se podíl jeho britské varianty mě postupně dovedly k závěru, že otázka asi již nestojí, jestli nákaza postihne i zvířata v naší zoo, ale kdy se tak stane a v jakém rozsahu.

Před šestnácti dny, 25. února, se ukázalo, že covid pozitivní jsou gorilí samec Richard a lvi indičtí Jamvan a Suchi. Testy z jejich trusu jsme nechali udělat poté, co tito jedinci působili unaveně a jevili menší zájem o krmení, případně měli výtok z nosu a suchý kašel. K tomuto kroku jsme nepřistoupili poprvé, ale až tentokrát se onemocnění covidem-19 potvrdilo. Postiženým zvířatům hlavní veterinář naší zoo Roman Vodička aplikoval vitamíny, antipyretika a imunitu podporující preparáty. Současně začal spolu s kurátorem Pavlem Brandlem ještě intenzívněji komunikovat s kolegy ze zoologických zahrad, které podobnou zkušeností již prošly.

V následujícím období u nás byla pozitivita na covid-19 prokázána ještě u několika dalších „koček“ v Pavilonu šelem, které se potýkaly s únavou, nechutenstvím, kašlem a rýmou, a také u gorilích samic Shindy a Kijivu, z nichž jedna neměla žádné projevy onemocnění a u druhé jsou jen velice mírné. Mezitím příznaky u Richarda a Jamvana se Suchi zvolna ustoupily. Největší obavy tak ve mně vyvolával stav Kamby. V téměř padesáti letech byla zjevně nejohroženější – a trpěla značnými obtížemi. Se zvýšenou teplotou hodně polehávala a přijímala jen minimum potravy. Byl na ni smutný pohled. Obával jsem se, aby ji nepostihl podobně závažný průběh jako v lednu v San Diegu stejně starého gorilího samce Winstona. Toho zachránila až intenzivní léčba zahrnující infuzi monoklonálních protilátek. Možná to ale byly plané obavy. Kamba měla testy na covid opakovaně negativní – a hlavně se její stav začal zlepšovat. Jako významný zlom jsem vnímal výše popsaný okamžik, kdy se pustila do větviček. Doufejme, že to byl i signál celkového obratu k lepšímu.

Psáno pro MF Dnes


Jeden z velbloudů divokých přepravených do chovného centra Toli bulag v mongolské Gobi A. Foto: Kristýna Čechlovská, Zoo Praha

Přísně chráněná oblast Velká Gobi A na jihozápadě Mongolska má rozlohu srovnatelnou se Švýcarskem. Je to liduprázdný, zapadlý kus světa, kde se však již řadu let podílíme na záchraně velblouda divokého. Toho by nepoučený...

Moja v Cabárcenu v den oslavy svých 20. narozenin. Foto: Miroslav Bobek

Expozice goril nížinných ve španělském Cabárcenu byla plná větví i ohromných „bonbónů“ a uprostřed visely dva transparenty se španělsky a česky psanými přáními k Mojiným dvacátým narozeninám. Trochu stranou pak byl...




Přihlášení k newsletteru