Strašilky

Líhnutí nymfy strašilky humří z vajíčka. Foto: Rohan Cleave, Zoos Victoria

Tři tělesné typy

Na světě žije více než 3 600 druhů strašilek, a to na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, zejména však v tropech a subtropech. Některé druhy dovedou létat, většinu času přesto tráví usedle na živné rostlině. Z hlediska stavby těla jsou strašilky velmi variabilní. V zásadě je rozdělujeme do tří tělesných typů: pakobylky, lupenitky a strašilky obecně.

Pakobylky jsou neobyčejně štíhlé a dlouhonohé a zpravidla napodobují větvičky. Většina druhů pakobylek přikládá přední nohy k sobě natažené v ose těla, čímž opticky prodlouží „větvičku“, za kterou se vydávají. Mnohdy se při pohybu pohupují a napodobuje tak větvičku ve větru.

Pakobylky svým vzhledem i chováním napodobují větvičky. Foto: Wesley Chan (Flickr.com)

Lupenitky se při pohybu také často pohubují, nepředstírají však, že jsou větvička ve větru, ale list, který tvarem i zbarvením těla napodobují až neuvěřitelně věrně. Stejně jako pakobylky patří v domácích chovech k nejčastějším druhům hmyzu.

Lupenitky dovedly své maskování za listy k dokonalosti. Foto: Doublebears, CC BY-SA 4.0 (Wikimedia Commons)

Strašilky v užším slova smyslu jsou zjednodušeně řečeno všechny ostatní, které nejsou pakobylky ani lupenitky. Jsou kratší a robustnější než pakobylky, s tělem často pokrytým ostny či výrůstky. Do této skupiny patří také strašilka humří.

Strašilky jsou velmi variabilní, zpravidla mívají kratší mohutnější tělo pokryté různými výrůstky. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Trpaslíci i obři

Mezi strašilkami najdeme dvoucentimetrové trpaslíky i druhy, které patří k největším zástupcům hmyzu světa. Rekord drží asijské pakobylky rodu Phobaeticus – největší dorůstá délky těla (bez tykadel a končetin) více než 35 cm. V rámci nelétavých druhů hmyzu je pak jednoznačně nejmohutnějším zástupcem strašilka humří, kterou si můžete prohlédnout v expozici Ballova pyramida v Zoo Praha.

Mezi největší druhy strašilek patří mimo asijského rodu Phobaeticus také australská pakobylka druhu Ctenomorpha gargantua. Na snímku je dospělá samice s celkovou délkou 56,5 cm. Foto: @chaubtu, Science Friday

Rozmnožování

Mnoho strašilek, včetně strašilky humří, se dovede rozmnožovat i partenogeneticky, tedy bez přítomnosti samců. Samice v takovém případě nakladou neoplozená vajíčka, ze kterých se vylíhnou opět pouze samice. Běžnější je však pohlavní rozmnožování. Z vajíček se líhnou nymfy, v hrubých rysech podobné dospělcům. Ty se před dosažením dospělosti několikrát svlékají – u strašilek humřích se jedná o sedm svleků – a postupně mění svůj vzhled. Některé druhy mají počet svleků odlišný a u většiny z nich platí, že samci absolvují o jeden svlek méně než samice a dříve dospívají. Stadium kukly strašilky nemají.

Vývoj strašilky humří

Strašilky humří se dožívají zhruba dvou let, z toho 8 až 12 měsíců tráví ve fázi nymfy. Samice naklade za život v průměru 200–300 vajec, horní hranice však může být až 600 vajec. Snůšky klade každých 7–10 dní.

Vajíčka strašilek humřích připomínají semínka rostlin. Samice je kladou do substrátu, zhruba 2,5 cm pod povrch, a substrát posléze uhladí zadečkem. Trvá 6 až 9 měsíců, než se z vajíčka skrze víčko na jeho horním pólu vylíhne nymfa. Ta je po vylíhnutí dlouhá 20 mm, velmi útlá a má jasně zelenou barvu, která ji v zeleni rostlin dobře maskuje.

Vlevo: První vajíčka strašilek humřích přicestovala do Prahy z Bristolu. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha
Vpravo: Líhnutí nymfy strašilky humří z vajíčka. Foto: Rohan Cleave, Zoos Victoria

Jak nymfa roste, několikrát svléká starou kutikulu a postupně mění svůj vzhled. Jednotlivým stádiím mezi dvěma svleky říkáme instary a v chovech se často označují písmenem L (L1, L2, L3, …).

První čtyři instary (L1–L4) nymf strašilek humřích vylíhnutých v expozici Ballova pyramida. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Nymfa v pátém instaru se již vyznačuje poměrně mohutným tělem, krátce po svleku je oranžovohnědá, postupně ale přechází do tmavě hnědé. V šestém instaru se již nápadně podobá dospělým jedincům, nymfa je mohutnější, větší a téměř černá.

Vyšší instary nymf (L5–L6) jsou již mohutnější a začínají se podobat dospělým strašilkám i tmavší barvou. Foto: Petr Hamerní, Zoo Praha

Dospělí jedinci se označují jako imaga a jsou leskle černí. Samci mají mohutná stehna s ostny, tupě ukončený zadeček a dorůstají délky přibližně 12 cm. Samice mají slabá stehna, zadeček protažený do špičky a dosahují délky 15 cm.

Dospělý pár strašilek humřích (Dryococelus australis), vlevo samice, vpravo samec. Foto: Rohan Cleave, Zoos Victoria

Jak probíhá svlékání

Před svlékáním si strašilka nalezne vhodné místo, aby pod sebou měla dostatek prostoru, a zavěsí se zde hlavou dolů. Pak začne ze staré kutikuly postupně vylézat, podobně jako motýl z kukly. Celé své tělo, nohy i tykadla musí protáhnout poměrně malou prasklinou ve staré kutikule, která se otevírá těsně za hlavou. Aby se tento náročný a choulostivý úkon zdárně podařil, je zapotřebí vysoká vzdušná vlhkost. Bez ní hrozí, že nymfa zůstane uvězněna ve staré kutikule a uhyne nebo přijde o jednu či více končetin, které se jí nepovede vyprostit ven. Naštěstí mají strašilky velkou regenerační schopnost a během tří svleků dokážou ztracenou nohu či tykadlo nahradit.