Ballova pyramida – překvapivá archa

Ballova pyramida. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ballova pyramida je při výšce 562 metrů nejvyšším známým vulkanickým komínem světa. Jde o zbytek sopouchu štítové sopky, která byla aktivní před 6,4 miliony lety. Eroze postupně odstranila měkčí vrstvy hornin a zanechala jen odolné čedičové jádro – ostrůvek dlouhý 1100 metrů a široký 300 metrů. Pro své strmé stěny a izolovanou polohu je Ballova pyramida jedním z nejdramatičtějších mořských útesů na světě. Větší část bývalé sopky se však ukrývá pod mořskou hladinou. Zde leží rozsáhlá plošina oddělená 800 metrů hlubokým příkopem od plošiny, z níž se zvedá Ostrov lorda Howea. Okolní mořské dno se propadá do tříkilometrových hlubin.

Batymetrická vizualizace reliéfu mořského dna v okolí Ballovy pyramidy (vpravo) a Ostrova lorda Howea (vlevo). Zdroj: Geoscience Australia

Výspa dobrodruhů

Svým unikátním vzhledem a výškou přes půl kilometru vábila Ballova pyramida řadu let především dobrodruhy a horolezce. První zaznamenaný pokus o výstup uskutečnil už v roce 1923 dobrodruh Logan Morrisby. V březnu 1964 se vrcholu neúspěšně pokusili dosáhnout Richard Higgins a David Roots. Znovu se na Ballovu pyramidu vrátili na podzim téhož roku, kdy geolog David Roots jako první objevil čerstvé pozůstatky velké strašilky z Ostrova lorda Howea, považované od 30. let za vyhynulou. O několik měsíců později, 16. února 1965, zdolal Bryden Allen jako první na světě vrchol Ballovy pyramidy. Následovala řada dalších, převážně horolezeckých, ale i přírodovědných výprav. V roce 1969 objevil během jedné z nich zoolog Jim Smith další zbytky mrtvých strašilek, avšak nalézt živé jedince, a potvrdit tak žijící populaci strašilek humřích na Ballově pyramidě, se nepodařilo.

První důkaz o přežití strašilek humřích pořídil v roce 1964 David Root, který během pokusu o zdolání vrcholu Ballovy pyramidy nalezl a vyfotil čerstvě uhynulého jedince. V té době neměl tušení, o jak unikátní objev se zasloužil. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Roku 1982 získala Ballova pyramida společně s Ostrovem lorda Howea, který je od ní vzdálen 23 km, status světového dědictví UNESCO a začal na ni platit úplný zákaz vstupu pro soukromé skupiny. V roce 1990 se však politika změnila a s přímým povolením ministra životního prostředí mohly být některé vědecké výpravy umožněny.

Navzdory přísným podmínkám pro vstup se na vládu australského spolkového státu Nový Jižní Wales, pod který Ballova pyramida spadá, valil neustávající proud žádostí. Ačkoli mezi žadateli nebyli žádní entomologové, a dokonce ani vystudovaní přírodovědci, klauzule „pro vědecké účely“ se stala klíčovou frází žádostí o vstup a hledání záhadné strašilky z Ostrova lorda Howea bylo uváděno jako hlavní důvod expedic.

Zlomové rozhodnutí

Vláda Nového Jižního Walesu téměř deset let zamítala žádosti o vstup na Ballovu pyramidu, až se rozhodla problém vyřešit jednou provždy. Zorganizovala vlastní vědeckou výpravu, která měla prokázat, že strašilka z Ostrova lorda Howea na izolované skalní věži nežije. Předchozí nálezy mrtvých pozůstatků byly připisovány ptákům, kteří je sem údajně zanesli. Ke všeobecnému překvapení však výprava vedená Davidem Priddelem objevila na začátku února 2001 při náročném nočním výstupu tři živé jedince.

Členové výpravy Davida Priddela museli před začátkem výstupu na Ballovu pyramidu překonat 300 metrů dlouhou traverzu podél základny ostrova těsně nad vlnami, římsa se místy zužovala na pouhých několik centimetrů... Foto: Nicholas Carlile. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Po nálezu živých strašilek na jediném zeleném keři kajeputu začal závod s časem. Křehký a extrémně malý biotop strašilek mohl být snadno ohrožen, samotné strašilky se pak coby neobyčejně vzácný druh mohly dostat do hledáčku bezohledných sběratelů či pytláků. Během následujícího týdne bylo rozhodnuto o zřízení chovného programu na australské pevnině s konečným cílem reintrodukovat obří hmyz do jeho původní domoviny – na Ostrov lorda Howea.

Ballova pyramida je dodnes symbolem naděje a zároveň varováním. Vyšlo najevo, že i zdánlivě vyhynulé druhy, jako byla strašilka humří, mohou přežít v těch nejnepravděpodobnějších podmínkách. Na druhou stranu se ukázala také křehkost ekosystémů a potřeba jejich aktivní ochrany.

David Priddel a Margaret Humphrey sestupují z Ballovy pyramidy ráno po objevu prvních tří žijících strašilek humřích v únoru 2001. Foto: Nicholas Carlile. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson