Ostrov lorda Howea

Ostrov lorda Howea. Foto: Juergen Wallstabe / Shutterstock

Ostrov, do té doby neobydlený, byl objeven v roce 1778 posádkou lodi jménem Supply, jíž velel kapitán Henry Lidgbird Ball. Ten dal ostrovu jméno po svém nejvyšším nadřízeném, Richardu Howeovi, zatímco svým vlastním jménem pokřtil Ballovu pyramidu – špičaté skalisko sopečného původu trčící z moře o 23 km dál na jihovýchod.

První rytá mapa, vytištěná v Londýně 31. července 1789, zobrazující pohled na Ostrov lorda Howea. Zpracovatel mapy: John Stockdale

 
Obrovské strašilky, jimiž byl Ostrov lorda Howea proslulý, dorůstaly velikosti až 15 cm a měly velmi silné a mohutné tělo. Evropští kolonisté jim začali říkat „stromoví humři“. Jednalo se o nejmohutnější nelétavý hmyz na světě a v ekologii ostrova hrály nesmírně důležitou roli jako tzv. ekosystémoví inženýři, tedy druh, který svou činností mění tvář celé krajiny. Osadníci si je oblíbili mimo jiné jako osvědčenou návnadu na ryby. Méně oblíbené pak strašilky byly, když zalézaly do střech a stěn domů a v noci děsily jejich obyvatele zvuky, které ve zdech vydávaly.

Strašilka humří (Dryococelus australis). Foto: Rohan Cleave, Zoos Victoria

Krysí pohroma

Vše se změnilo 16. června 1918, kdy poblíž ostrova ztroskotala britská parní loď S. S. Makambo. Když narazila na ponořenou skálu, posádka svrhla přes palubu náklad banánů, aby loď odlehčila. S nimi se do ráje obřích strašilek dostaly krysy, jež v obrovském hmyzu nalezly vynikající zdroj potravy. Oprava lodi sice trvala jen devět dní, když ale Britové odpluli, zanechali za sebou nechtěné hosty, kteří se strašilkám stali osudnými. Za dva roky byly kdysi početné kolonie strašilek humřích vzpomínkou a ve 30. letech byly strašilky na Ostrově lorda Howea považovány za vyhynulé.

Známku vyobrazující parní loď Makambo vydala pošta Šalamounových ostrovů u příležitosti dvoustého výročí kolonizace Austrálie.

Strašilky humří nebyly jedinou obětí zavlečených krys. Kromě toho, že poškodily ekonomiku ostrova, sehrály krysy zásadní roli při vyhubení pěti endemických druhů či poddruhů ptáků a přinejmenším třinácti druhů bezobratlých.

Jedinečná příroda

V současnosti bývá na Ostrově lorda Howea přinejmenším příležitostně pozorováno přes 200 druhů ptáků, část z nich se zde však objevuje pouze zřídka nebo náhodně. Nejpozoruhodnějším ptačím druhem zde je nelétavý chřástal Howeův (Gallirallus sylvestris), který se nikde jinde na světě nevyskytuje. Svého času patřil mezi nejohroženější druhy ptáků světa: v 80. letech přežívalo posledních patnáct jedinců. Díky důsledné ochraně však dnes jeho počty opět stoupají.

Chřástal Howeův (Gallirallus sylvestris). Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Ve vodách kolem Ostrova lorda Howea se střetávají dva podmořské světy, tropický a mírný, čímž vzniká jedinečné prostředí s nejjižněji ležícími korálovými útesy na Zemi. Chráněný mořský park s rozlohou téměř o polovinu větší než Česká republika (110 126 km2) je domovem vodních tvorů, kteří by se za normálních okolností nikdy nesetkali, a obývá jej řada endemických druhů ryb. Jedním z nich je například pomčík australský (Chaetodontoplus ballinae): chráněná, překrásně zbarvená ryba, kterou lze při šnorchlování pozorovat na jediném místě světa – u pobřeží Ballovy pyramidy.

Pro svou výjimečnou hodnotu a pestrost přírody figuruje Ostrov lorda Howea a k němu náležející okolní ostrůvky na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Pomčík australský (Chaetodontoplus ballinae). Foto: Ian Shaw