Záchranný program

Ballova pyramida

Zoo Praha  |  28. 02. 2025



Po objevení živých strašilek humřích na Ballově pyramidě v roce 2001 bylo rozhodnuto o vzniku záchranného chovu pro tento druh, který byl do té doby považován za vyhynulý. Z Ballovy pyramidy tak bylo v průběhu let odvezeno odvezeno celkem pět jedinců. Za cenu ohromného úsilí a osobního nasazení mnoha lidí se je podařilo namnožit a dnes je jich v chovech přes tisíc.

Chovatel bezobratlých zoologické zahrady v Melbourne Rohan Cleave v zázemí tamního chovu strašilek humřích. Foto: Jo Howell, Zoos Victoria Chovatel bezobratlých zoologické zahrady v Melbourne Rohan Cleave v zázemí tamního chovu strašilek humřích. Foto: Jo Howell, Zoos Victoria

Jednání o vyvezení živých jedinců se protáhla na dva roky, a tak mohla záložní populace na pevnině vzniknout až v roce 2003. Po objevu prvních tří živých strašilek v roce 2001 nebylo totiž jisté, kolik strašilek se na Ballově pyramidě nachází a zda odebrání jedinců pro záchranný chov fatálně nepoškodí stávající populaci. Na druhou stranu bylo ověřeno, že strašilky nežijí na žádném z dalších ostrovů v okolí Ostrova lorda Howea. Populaci na Ballově pyramidě přitom hrozilo vysoké riziko vyhynutí v důsledku náhodných událostí, jako je extrémní počasí, sesuvy kamenů a půdy apod.

Fotografii první živé strašilky humří objevené na Ballově pyramidě pořídit Nicholas Carlile během extrémně nebezpečného nočního výstupu na skalní sráz ke keřům kajetupu, který podnikl spolu s Deanem Hiscoxem, zatímco zbytek výpravy nocoval v základním táboře. Foto: Nicholas Carlile. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Fotografii první živé strašilky humří objevené na Ballově pyramidě pořídil Nicholas Carlile během extrémně nebezpečného nočního výstupu na skalní sráz ke keřům kajeputu, který podnikl spolu s Deanem Hiscoxem, zatímco zbytek výpravy nocoval v základním táboře. Foto: Nicholas Carlile. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

První strašilky

Při kontrolní expedici v březnu 2002 objevili strážci 24 živých jedinců, z toho u deseti byli schopni určit pohlaví. Jednalo se o osm samic a dva samce. To byly další dobré zprávy, v předchozím roce byly totiž objeveny pouze samice a nebylo jisté, zda přežili také nějací samci – samice strašilek humřích jsou totiž schopny partenogenetického rozmnožování. Na základě tohoto nálezu bylo oproti původně uvažovaným dvěma jedincům schváleno vyvézt z ostrova dokonce dva páry hmyzu. Ty byly po rozsáhlých přípravách na ostrově úspěšně vyzvednuty v noci ze 12. na 13. února 2003 a následně ve speciálních přepravních tubusech převezeny do dvou předem pečlivě vybraných a připravených záchranných center.

Pro přepravu strašilek humřích z Ballovy pyramidy do chovů v lidské péči byl vytvořen speciální odklápěcí tubus vyplněný měkkou tkaninou. Foto: Patrick Honan. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Pro přepravu strašilek humřích z Ballovy pyramidy do chovů v lidské péči byl vytvořen speciální odklápěcí tubus vyplněný měkkou tkaninou. Foto: Patrick Honan. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Základy chovu v lidské péči

První pár strašilek putoval do soukromého chovu v Sydney do péče Stephena Fellenberga, zapáleného zkušeného chovatele, jenž se podílel na původní expedici na Ballovu pyramidu v roce 2001. Během prvních dvou týdnů v chovu nakladla samice 21 vajíček, avšak 29 dní po umístění uhynul samec a následující den i samice. Byla to velká rána, nicméně zklamání se proměnilo v úlevu poté, co se z nakladených vajec vylíhlo osm zdravých nymf.

Zakladatel chovu v Sydney Stephen Fellenberg během výpravy na Ballovu pyramidu v roce 2001. Foto: Nicholas Carlile. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Zakladatel chovu v Sydney Stephen Fellenberg během výpravy na Ballovu pyramidu v roce 2001. Foto: Nicholas Carlile. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

 

Druhý pár byl svěřen do zoo v Melbourne, kde se silně zaměřovali na entomologii včetně výzkumu a chovu. Sekci bezobratlých zde vedl odborník Patrick Honan. Ten svěřený pár strašilek pojmenoval Adam a Eva a hned zpočátku zažil několik vypjatých dní, kdy to vypadalo, že samice uhyne. Na poslední chvíli se mu ji však podařilo zachránit a založit prosperující chov. Eva nakonec žila v Melbourne 15 měsíců a během té doby nakladla přibližně 250 vajíček, z nichž se vylíhlo 71 potomků. Adam žil ještě o tři měsíce déle.

Fotografie ze záchranného chovu v Melbourne. Napravo zachytil Patrick Honan páření Adama a Evy pod červeným světlem, které tento noční hmyz neruší. Napravo je rentgen Evy s vajíčky, pořízený v rámci zápasu o její přežití v prvních dnech po převozu z Ballovy pyramidy do Melbourne. Foto: Patrick Honan. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Fotografie ze záchranného chovu v Melbourne. Nalevo zachytil Patrick Honan páření Adama a Evy pod červeným světlem, které tento noční hmyz neruší. Napravo je rentgen Evy s vajíčky, pořízený v rámci zápasu o její přežití v prvních dnech po převozu z Ballovy pyramidy do Melbourne. Foto: Patrick Honan. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

 

První nymfa se v Zoo Melbourne úžasnou shodou okolností vylíhla 7. září 2003, tedy na Národní den ohrožených druhů, který každoročně připomíná smrt posledního tasmánského vakovlka. Tuto nymfu pojmenovali Yarra, což je v aboridžinském jazyce výraz pro „klacek“. Brzy se však objevily problémy. Kladená vajíčka byla čím dál menší, klesala míra líhnivosti i míra přežití nymf. Pravděpodobně se jednalo o důsledek příbuzenského křížení z důvodu malého počtu zakladatelů. Proto došlo v červnu 2004 k výměně čtyř samců z Melbourne (včetně Adama, což z něj učinilo nejvíce cestujícího zástupce svého druhu) za čtyři jiné samce ze Sydney. V roce 2017 pak do chovů přibyla ještě jedna další samička odchycená na Ballově pyramidě, aby pomohla zvýšit genetickou pestrost strašilek v lidské péči.

Původní skleníky pro chov strašilek humřích v zoo Melbourne. Staromódní elektrické zařízení částečně skryté pod listy zajišťuje dostatečnou vlhkost. Foto: Patrick Honan. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Původní skleníky pro chov strašilek humřích v zoo Melbourne. Staromódní elektrické zařízení částečně skryté pod listy zajišťuje dostatečnou vlhkost. Foto: Patrick Honan. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson

 

Po zániku kolonie v Sydney bylo zřejmé, že jakákoli katastrofická událost v jediné zbývající kolonii v Melbourne by mohla zničit veškeré vynaložené úsilí. Vznikla proto myšlenka na založení dalších chovných skupin v zahraničí. Jednou z prvních evropských institucí, kam byly vzácné strašilky svěřeny, se stala zoo v britském Bristolu. Právě z ní pocházejí vajíčka, na kterých jsme založili chov u nás, v Zoo Praha.

Dnes je strašilek humřích v záchranných chovech více než tisíc a nastal čas vrátit je do jejich původní domoviny. V roce 2019 proto na Ostrově lorda Howea proběhla rozsáhlá deratizace a nyní ochranáři sledují, zda se hlodavce skutečně podařilo z ostrova vymýtit. Prozatím jsou výsledky slibné.

Snahy o návrat strašilek humřích zahrnují také genetický výzkum, který má ukázat, jak se strašilkami dál chovatelsky pracovat, aby byla zachována co nejvyšší genetická pestrost, a jak přistoupit k jejich reintrodukci. Zoo Praha se na tomto výzkumu dlouhodobě významně podílí.

 

„Hmyz je díky svému ohromnému množství hnací silou ekosystému.
Kdyby z naší planety zmizeli lidé, pravděpodobně by to nemělo žádné negativní důsledky.
Kdyby zmizel hmyz, celý ekosystém by se zhroutil.“
– Patrick Honan

Chovatel bezobratlých Patrick Honan se svými vzácnými svěřenci. Foto: Rod Morris, Melbourne Zoo. Zdroj Return of the Phasmid, R. Wilkinson

Chovatel bezobratlých Patrick Honan se svými vzácnými svěřenci. Foto: Rod Morris, Zoos Victoria. Zdroj: Return of the Phasmid, R. Wilkinson


Ostrov lorda Howea. Foto: Juergen Wallstabe / Shutterstock

Strašilky humří (Dryococelus australis) původně obývaly Ostrov lorda Howea. Ten se nachází v Tasmanově moři, na jižním okraji Tichého oceánu, asi 700 km severovýchodně od Sydney, a tvoří ho zerodovaný vulkán ve tvaru 12 km dlouhého a 3 km...

Ballova pyramida. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Strašilky humří byly léta považovány za druh nenávratně vyhubený. Ukázalo se však, že přežily na nečekaném místě. Na Ballově pyramidě – nejvyšším mořském skalisku světa, zdánlivě nehostinném ostrově, trčícím z moře jako...

Chovatel bezobratlých zoologické zahrady v Melbourne Rohan Cleave v zázemí tamního chovu strašilek humřích. Foto: Jo Howell, Zoos Victoria

Po objevení živých strašilek humřích na Ballově pyramidě v roce 2001 bylo rozhodnuto o vzniku záchranného chovu pro tento druh, který byl do té doby považován za vyhynulý. Z Ballovy pyramidy tak bylo v průběhu let odvezeno odvezeno celkem pět jedinců. Za cenu ohromného úsilí a osobního nasazení mnoha...

Líhnutí nymfy strašilky humří z vajíčka. Foto: Rohan Cleave, Zoos Victoria

Strašilky (Phasmatodea) jsou řád býložravého, převážně teplomilného hmyzu bizarních tvarů, kterými napodobují okolní prostředí. Tvar jejich těl je dokonale skrývá před zraky predátorů. Různé druhy strašilek mají různé strategie – některé vypadají jako suchý list, jiné jako kus...

Strašilka humří na původním keři endemického kajeputu (Melaleuca howeana). Foto: Rohan Cleave, Zoos Victoria

Na Ballově pyramidě se strašilky humří živí výhradně kajeputem druhu Melaleuca howeana. Tento keř je endemitem Ostrova lorda Howea a přilehlých skalisek. Najít pro vybíravé hmyzí strávníky vhodnou alternativní potravu byla...

Model Ballovy pyramidy byl vytvořen na 3D tiskárně v měřítku 1 : 200, jeho výška je 2,8 metru. Skutečná pyramida je vysoká 562 metrů. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V unikátní expozici spatříte jak samotné strašilky, donedávna považované za vyhubený druh, tak i zmenšený model skaliska, na němž přežily. Poznejte příběh víry, entusiasmu a ohromného úsilí vynaloženého na záchranu druhu, který ze světa...