Kystráček indonéský

Kystráček indonéský. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Přestože je hlavní složkou jeho potravy nektar, dokáže kystráček také lovit hmyz z květů, kůry nebo i ze vzduchu. Je velmi hlučný a od kvetoucích stromů často zahání ostatní ptáky. 

Kystráčkové jsou při sběru nektaru nezřídka natolik úzce vázáni na určité druhy rostlin, že se dá mluvit o symbióze. Rostliny totiž na nich zase závisejí jako na opylovačích. Na rozdíl od kolibříků však kystráčkové nejsou schopni vířivého letu na místě. Nektar proto nabírají zavěšeni na okolních větvičkách nebo listech, často hlavou dolů.

Vedle nektaru a pylu z květů nepohrdnou kystráčkové ani měkkým či přezrálým ovocem. Pokud je ovoce nakvašené, mohou se tito temperamentní ptáci dokonce mírně opít.

Umístění v Rákosově pavilonu

Nížinný les Nové Guineje

V prostorné průchozí „nížinné“ expozici (rozloha činí 121 m² a výška až sedm metrů) se představí typičtí obyvatelé původního tropického lesa Papuy Nové Guineje. Kromě kakadua palmového jsou to i další papoušci – charmosin Stellin nebo loríček zlatouchý.

Přízemní podrost obývá korunáč šedomodrý a holub horský, statní zástupci holubů. Dovedou sice létat a hnízdo staví obvykle na stromech nebo vyvýšených místech, ale potravu si hledají převážně na zemi. Zastihnete-li korunáče v době toku, určitě vás zaujme dunivým hlasem, jímž se ozývá samec. Také holub zlatoprsý, menší zástupce holubů, se zdržuje převážně v podrostu. V korunách stromů zastihneme mnohem častěji holuby černobronzové a malé plodožravé holuby nádherné. Nenápadného kystráčka indonéského chová v Evropě v současné době pouze Zoo Praha.

V této expozici vede návštěvnická cesta hustým podrostem podél drobného potůčku, někdy návštěvníka zastihne i umělý tropický déšť, což umožní ještě intenzivněji a naplno vnímat atmosféru vzdáleného ostrova. V západní části expozice je dokonce možné vystoupat ke stromové vyhlídce a ocitnout se rázem v úrovni vyčnívajících korun pralesních velikánů.

Mohlo by vás zajímat

Heslo v Lexikonu zvířat